V posledním díle si povíme něco málo o stylech, kterými se keramika Bizen zdobí. Jak jste se mohli dočíst v předchozích dvou článcích (1.část a 2.část), keramika je specifická tím, že se vypaluje při vysoké teplotě a dlouho. Zdobení keramiky vzniká množstvím zapečeného popela anebo naopak jeho nedostatkem. Další možností, kterou lze použít jsou rýžové stvoly, jež se umístí na keramiku a železo obsažené v jílu dodá keramice cihlovou až šarlatovou barvu. Hrnčíři proto mohou kontrolovat výsledné zdobení, tím kam umístí jednotlivé kusy a také tím, jak je umístí. Proto má keramika Bizen jisté limity v tom, jak ji lze zdobit. I přesto se rozlišuje pět základních typů – Goma (胡麻), Sangiri (桟切り), Hidasuki (緋襷), Botamochi (牡丹餅) a Fuseyaki (伏せ焼).
Goma (胡麻)
Hlavním znakem tohoto stylu je jeho barva. Díky popelu zapečenému do jílu, dostávají jednotlivé výrobky grafitovou barvu, i když se o barvě ve významu toho slova mluvit nedá. Nejlépe se to dá přirovnat k obyčejné tužce, kdy keramika dává odlesky stejně jako tuha v ní.
Sangiri (桟切り)
Tento styl je nadstavbou předchozího, protože se keramika z části zahrabe do písku, který ji ochrání před popelem. Nechráněná část má na sobě stejný povrch jako předchozí varianta a ta co je v písku zůstane světlejší a bez odlesků.
Hidasuki (緋襷)
Šikovní mistři hrnčíři přišli na to, že k tvorbě vzorů lze použít stvoly rýže. Železo obsažené v jílu během vypalování reaguje s alkalickými sloučeninami v stvolech a dodá keramice cihlovou až šarlatovou barvu. Tam, kde není, se objeví okrová barva a vytvoří se díky tomu vzory typická pro tento styl.
Před vypalováním se okolo jednotlivých kusů omotá sláma z rýže. Ty se potom uloží do nádob z hrnčířské hlíny zvaných saggar. Tato ochrana způsobí, že díky chemické reakci v jílu, takový kus dostane okrovou barvu, která někdy přechází až do světle hnědé. Všude, kde se keramika dotýká s rýžovými stvoly, získá šarlatovou barvu. Díky tomu si každý mistr hrnčíř může zvolit svůj jedinečný vzor.
U tohoto stylu lze ještě rozlišit dvě varianty. Někteří hrnčíři používají stvoly, tak jak jsou a díky tomu vzniknou na keramice ostré linie mezi světlou a šarlatovou částí. Jiní použijí palice, aby stvoly rozbily a vytvořili z nich ploché pásky. Díky tomu se hranice rozmažou a podle toho, kolik vrstev pásků přes sebe dali, kontrolují sytost výsledné barvy.
Botamochi (牡丹餅)
Znalci japonské kultury zbystřili po přečtení názvu, protože se zde vyskytuje slovo mochi. A vskutku mají pravdu, protože opravdu odkazuje k oblíbeným rýžovým bochánkům. Styl Botamochi je snadno identifikovatelný díky kruhovým skvrnám, které jsou buď dvě, tři nebo jich je pět. Ty se vytváří pomocí keramických disků, které se umístí na povrch a díky tomu na něm vzniknou kolečka jako by tam předtím ležely ony rýžové bochánky mochi.
Fuseyaki (伏せ焼)
Posledním stylem, který zmíním je Fuseyaki. Při jeho tvorbě rozhoduje umístění jednotlivých nádob na sobě. Díky tomu na ty spodní nedopadne tolik popela a jsou světlejší.
Obecně lze říct, že výběr stylů nebo jejich kombinace vždy záleží na uměleckém citu každého jednotlivého mistra hrnčíře. A jako u všeho, co se řemeslně vyrábí, i jednotlivé styly jsou kombinovány a záleží na rozhodnutí mistra hrnčíře, kam umístí v peci jednotlivé produkty a tím ovlivní jak bude výsledný kus vypadat. Proto lze s jistotou prohlásit, že co kus to originál a to nejen v rámci jednotlivých dílen, ale i v rámci jednotlivých kusů ze stejné dílny. Takže lze směle říct, že když si koupíte výrobek z keramiky Bizen, vlastníte originál, který je na světě jenom jeden.
Keramika Bizen není jedinou keramikou, která se v Japonsku vyrábí, ale o tom někdy příště. Pokud jste nečetli předchozí dva díly, můžete si přečíst 1.část a 2.část po kliknutí na odkaz.
Daniel